|
Blížil se závěr druholigového zápasu proti Hodonínu, Gottwaldov vedl 17:0 a propukaly oslavy z návratu do nejvyšší soutěže. Tehdejší obránce ševců Jaroslav Heller vyvážel kotouč z obranného pásma. V tom se vytáhlý chlapík s číslem osm na zádech na modré čáře otočil a vystřelil na svého gólmana Přecechtěla.
Co to dělá? Nezbláznil se? Více jak šest tisíc lidí nechápalo, přesto oslavilo konečnou výhrou 19:1 na nezastřešeném zimním stadionu v Gottwaldově.
Byl 17. únor roku 1963.
„Dobře si na to vzpomínám,“ pousmál se Heller o pár let později, když vysvětloval kuriózní moment. „Jarda Přecechtěl v brance byl doslova přimrzlý, a když jsem kolem něj vyvážel kotouč, křičel - Jardo, vystřel na mě, vystřel..,“ prozradil někdejší obránce Gottwaldova. „A tak jsem se na modré otočil a vypálil. Dostal pukem do ramene, málem z toho bylo zranění A zděšení tribun, co blázním. Prostě jsem poslechl.“
Rodák z Ostravy přišel do Gottwaldova v dubnu 1959. Pro své fyzické přednosti, bojovnost a zkušenosti byl jednou z opor obranných řad. V dresu Gottwaldova odehrál sedm let a celkem 4 sezony a 119 zápasů v nejvyšší soutěži a nastřílel 13 branek a přidal 10 asistencí. „Měli jsme dobrou partu. Většina z nás byli svobodní kluci, rozuměli jsme si,“ pochvaloval si obránce s přezdívkou „Mamut“.
Pomohl ke dvěma postupům do nejvyšší soutěže. Nejprve v roce 1960 a poté právě v roce 1963. Gottwaldov byl poblázněný hokejem. „Tehdy nebylo zvláštností, že s námi jelo na utkání k soupeři i deset autobusů s diváky. To se pak venku hrálo jako doma,“ vybavil si Heller atmosféru, ze které i dnes běhá mráz po zádech.
Během sedmi let v Baťově městě zažil i spoustu zážitků.
„Třeba, když jsme jeli na zájezd do Rakouska a Itálie. Když jsme přejeli hranice na italskou stranu, hlad nás donutil zastavit u první restaurace. Každý už netrpělivě pohlížel na číšníka, který přinesl nějakou dobrotu ze špaget. Poprvé jsme se viděli v ohromně komických situacích, jak každý zápasí s vidličkou s kilometrem špaget. Jeden se smál druhému. A každému se chtělo tolik jíst,“ usmíval se Heller.
A plynule pokračoval další historkou, z listopadu 1959.
„V Prešově jsme hráli o ligové body. Vyhráli jsme, nálada byla výborná. V jednom z pokojů v hotelu se ubytovali Vyoral a Charous. Večer zapomněli zastavit vodu. Ráno je budí bouchání na dveře. Vyoral vyskočí rovnýma nohama z postele - do vody. Málem dostal šok, nevěděl, co se děje. Zmohl se jen na výkřik: - Bažante, topíme se a já neumím plavat! Slyšíš! Pomoc! Topíme se!“
Odchovanec Baníku Ostrava hrál hokej doma až do nástupu vojenské služby (1953-59). Jako voják působil v Olomouci za družstvo Dukly pod vedením nynějšího trenéra Dukly Jihlava s. Pittnera. Zde patřil k oporám mužstva a dokázal v jedné sezoně svým soupeřům nastřílet 57 branek. Po vojně se vrátil do Ostravy, aby následně zamířil do města bot. V roce 1966 zamířil do TJ Moravia DS Olomouc, kde hrál jednu sezonu druhou nejvyšší soutěž. Poté pověsil brusle na hřebík. Kvůli jeho výšce se mu přezdívalo Mamut, byl pomalejší, ale takticky vyspělý. Na svou postavu to uměl i s pukem, dokázal se zbavit protihráče a uměl dát i gól.
Po skončení hokejové kariéry se věnoval také kariéře rozhodčího, nebo vypomáhal v roli brankového sudího. Od nejnižších klubových soutěží se vypracoval až do národní hokejové ligy. „Trenéra bych dělat nechtěl, za každý neúspěch může trenér. A tak mi zůstala funkce rozhodčího. Během tří sezon jsem už pískal II. ligu, byl jsem vybrán i pro nejvyšší soutěž. V Bratislavě jsme podstoupili několik testů, přes sto otázek. V Bratislavě jsme podstoupili několik testů, přes sto otázek, z 25 účastníků jsem byl sedmý nebo osmý, z bruslení čtvrtý,“ podotkl Heller, který se tak neztratil ani mezi muži v pruhovaném.
Pracoval v montážních dílnách n. p. ZPS Malenovice. Byl také aktivním fotbalistou.
Převzato od Daniela Ostrčilíka - daan.estranky.cz |
