|
Dvaatřicetiletý rodák z Litoměřic začínal s hokejem na Kladně, kde také prvně okusil extraligu. To bylo Milanovi pouhých 16 let. V souboji o místo jedničky dokonce překonal i o čtyři roky staršího Jardu Kameše. V roce 1992, tedy rok po draftu, si odešel do zámoří vyšlapat cestičku do NHL. Jenže v týmech nižších zámořských soutěží mu to moc nešlo. Během tří let vystřídal čtyři kluby – Swift Current Broncos, Salt Lake Golden Eagles, Richmond Renegades a Denver Grizzlies. Proto se v roce 1995 vrátil zpět do Kladna, kterému pomohl dvakrát do play-off. V roce 1997 odešel na dvouletou anabázi do Sparty, titul se mu však získat nepovedlo. Opět se o něj začalo zajímat zámoří, Bylo to zejména díky tomu, že nechyběl v All-Stars extraligy a dochytal po zranění Čechmánka MS v Norsku. Češi se radovali z titulu mistrů světa. Milan Hnilička odešel do zámoří a byť v celku newyorských Jezdců odchytal jen 2 utkání, dařilo se mu na farmě v Hartfordu nesrovnatelně lépe, i proto byl další rok vyměněn do Atlanty, kde si budoval pozici jedničky po dvě sezóny. V roce 2003 musel pryč, protože se mužstvu vůbec nepovedl start do soutěže. Znovu se tak setkal s odvěkým rivalem a kamarádem, Romanem Čechmánkem v Los Angeles Kings. Za Krále odchytal stejně jako v sezóně premiérové jen dvě utkání a symbolicky uzavřel kapitolu NHL. Rozhodl se k návratu do extraligy a vybral si liberecké Tygry. Těm pomohl výraznou měrou k loňskému bronzu. |
